Hodinu nevíš

V této době můžeme v českých kinech vidět nový film režiséra Dana Svátka Hodinu nevíš. Když mluvím o českých kinech, myslím i ta na malých městech, kde jsem film viděl já a překvapilo mě, že se v takovém Slaném může hrát pro pouhé tři diváky. Tím nechci shazovat samotný film - bylo to odpolední představení a nebyl to první den, kdy byl promítán - ale spíše ocenit, že jsem si nemusel kupovat dalších sedm lístků, aby promítač neodešel domů. I když by to vyšlo finančně možná nastejno jako v nějakém multiplexu, kde bych za dva lístky a něco občerstvení dal zhruba stejnou částku, jako za celou řadu ve Slaném.

Česko-slovenský koprodukční film má být inspirován kauzou heparinových vražd, který před několika lety otřásl českým zdravotnictvím i mnoha jednotlivci. Tehdy si sanitář Petr Zelenka vysloužil svým počínáním, kdy svévolně "ordinoval" pacientům v havlíčkobrodské nemocnici léky na ředění krve, celonárodní přezdívku "heparinový vrah".

Řekněme si rovnou, že inspirace touto kriminální kauzou je pro film Hodinu nevíš jen opravdu volná. Rozhodně nemůžeme očekávat ani náznaky dokumentu. Stejně tak nehledejme v postavě Hynka Michánka okno, které by se mělo pokusit nahlédnout do reálné psychiky a pohnutek Petra Zelenky. Jedná se pouze o inspiraci zjednodušenou myšlenkou, kdy psychicky narušený pomocný zdravotník využije možností a nedokonalostí zdravotnického systému k tomu, aby díky svým zjednodušeným hodnotám a převrácené morálce mohl zabíjet více méně bezbranné lidi.

Poté, co svou matkou přepečovávaný a ve vysvěné medicínské kariéře neúspěšný, mladý sanitář Hynek poprvé okusí opojnost i zvrácenost pocitu o rozhodnutí o něčím životě když vyslyší naléhání starého nemocného člověka, toužícího po ukončení trápení, osvojí si tento pocit a postupně se na něm stane závislý. Zjistí, že vpíchnout někomu smrtící injekci je pro něho strašně jednoduché a je fascinován silou tohoto činu i nezvratností jeho následku. Postupně se naučí tohoto využívat k běžnému řešení a ovlivňování životních situací. Zabije pacienty lékaři, který ho vyhodí od zkoušek na medicínu, mstí se lékařce, které dělá podle jeho názoru špatná rozhodnutí, chce se pomstít pacientovi, který flirtuje se sestřičkou, o kterou má Hynek zájem...

Lékařům jsou záhadná úmrtí podezřelá a začnou pátrat po možnostech a příčinách. Autor jim s tím nepřidělal moc práce a jejich pátrání vede přímočarou zkratkou rovnou k Hynkovi. Pak již jde o to jej přistihnout a usvědčit.

Samotná koncepce filmu je velmi zvláštní. Spojuje aktuální téma, moderní technologie a problémy s prostředím staré ošuntělé nemocnice, nemoderního oblečení a až panoptikálního vylíčení některých postav. Pohled na dávno nepoužívané nemocniční postele v oprýskané budově, skleněné injekční stříkačky, které se nepoužívali už ani v dotáčených komunistických dílech Nemocnice na kraji města nebo třeba způsoby oblékání hlavního hrdiny na jedné straně a na mobilní telefony, defibrilátory, transplantace ledvin, počítače nebo balení léků na straně druhé může působit v některých situacích nelogicky, těžko vysvětlitelně, někdy až komicky. Stejně tak představa podřízeného lékaře, který křičí na svého primáře, aby zvedl zadek a začal si doplňovat vzdělání.

Samotnou kapitolou je stylizace postav. Každá figura je dokreslena do své povahy. Hlavní hrdina v podání Václava Jiráčka je jako vyšinutý vrah vybarven coby pobledlý upocený a nemoderně oblékaný člověk, ješitný lékař Dr. Valenčík, ve kterém se tluče jeho proutnická povaha, arogance, ale nesporná odbornost, je líčen na tmavo, aby v každém záběru působil pomalu jako zlý čaroděj z Harryho Pottera - mimochodem Ivanu Fraňkovi tato poloha dobře sedí, připosraný primář oddělení připomíná komunistického funkcionáře před důchodem, scéna u ředitele nemocnice i sám ředitel (kudrnatý Miroslav Táborský) nepůsobí jako ze začátku tohoto století, ale spíše jako prvorepublikový továrník, patolog Jaromír Dulava splňuje až okatě všechny vtipy o této profesi, především ty, kdy je vykreslován jako řezník v krvavém nátělníku neustále nasávající kořalku, aby tuto práci vydržel...

Sledování filmu Hodinu nevíš rozhodně není zahozeným časem, naopak nám dává prostor k zamyšlení nad "hodnotou" lidských hodnot a může být i příjemným dramatickým zážitkem, přestože pokusy o hororové prvky a scény by asi tu pravou husí kůži nenahnaly.

Anketa...

• Voda z kohoutku? Je tu i realita

Kavárník...

• Profil
• Fotogalerie
• Můj milý deníček
• Zajímavé odkazy
• Kontakty

Zásadní projekty...

• Společenství P.I.G.S.
• Ládíkův gastro sloupek

Redakce...

• Redakce
• Spolupráce
• Kontakty